Fiala František: Ovečky

František Fiala (* 1966) pochází z Jihlavy. Vystudoval hru na violu, skladbu a dirigování na brněnské konzervatoři, kromě toho se věnoval také hře na varhany. Ve studiích pokračoval na arcidiecézní konzervatoři pro církevní hudbu ve Vídni v oborech varhany, zpěv a řízení sboru. Po návratu do Čech studoval skladbu na Akademii múzických umění v Praze. Na doporučení Petra Ebena se zúčastnil ročního stipendijního pobytu pro skladatele, spisovatele a výtvarníky v Mezinárodním domě umělců Villa Concordia v Bamberku. Zde vyšlo také Fialovo první profilové CD Portrait František Fiala (Cavalli Records, 2001), na kterém se představil jako skladatel, varhaník i dirigent.

Již v mládí působil Fiala jako varhaník ve svatojakubském chrámu v rodné Jihlavě a v té době získal také první zkušenosti v práci s pěveckým sborem. Založil a vedl chrámové vokální těleso Schola od sv. Jakuba, pro které zkomponoval či upravil mnoho skladeb. Jako interpret působil v letech 1996–1997 v souboru Schola Gregoriana Pragensis. V roce 1997 založil vokální soubor Canticum novum zaměřující se na soudobá duchovní díla především českých skladatelů. Své zkušenosti rozvíjel i při práci s dalšími soubory a orchestry (například komorní sbor Nadate turbe či dětský sbor Motýli Šumperk), s nimiž se podílel na celé řadě koncertů a nahrávek (jmenujme například CD Vánoce v českých kancionálech, Splnilo se Písmo svaté a Dej Bůh štěstí – všechny vydány u vydavatelství Rosa Media).

V současné době se Fiala věnuje příležitostně koncertní činnosti v různých komorních uskupeních, nejčastěji se sopranistkou Lucií Laubovou a jejich hosty. V roce 2019 založil a vede komorní soubor FF Ensembe. Významná zůstává v tomto ohledu i činnost chrámového varhaníka, kterou v současné době zastává při kostele sv. Tomáše v Brně. Kromě umělecké činnosti působí také jako pedagog. Na konzervatoři v Brně vyučoval varhanní improvizaci a gregoriánský chorál. V letech 2002-2012 zastával funkci ředitele Konzervatoře Evangelické akademie v Olomouci. Po návratu z Olomouce zpět do Prahy vyučoval v letech 2012 – 2018 na Konzervatoři Jana Deyla, kde vedl výuku sborového zpěvu, hudebně teoretických předmětů a skladby. Hudebně-teoretické předměty současně vyučoval také na Pražské konzervatoři. Od roku 2013 vyučuje na Akademii múzických umění v Praze ansámblový a sborový zpěv a od roku 2015 zastává také funkci ředitele ZUŠ Antonína Doležala v Brně.

Ve své tvorbě navazuje František Fiala na tradici klasické hudby druhé poloviny 20. století, nechává se zároveň ovlivnit českou lidovou písní, gregoriánským chorálem i polymelodickou hudbou. V širokém žánrovém rozpětí autorových děl má dominantní roli oblast duchovní hudby, s velkým zájmem se ale věnuje také úpravám či původním kompozicím v tanečním stylu nebo elektroakustické hudbě.

V rámci Fialovy instrumentální tvorby dominují skladby komorní pro různá obsazení (například Meditace pro sólovou flétnu nebo Epigramy pro smyčcový kvartet), mnohdy s odkazem k duchovní hudbě (Sonáta Da chiesa pro violoncello a klavír nebo Chorální partita pro varhany). Věnuje se také kompozicím s využitím sólového hlasu (Psalmus pro tenor, flétnu a vibrafon, úpravy českých koled pro vyšší hlas a klavír Půjdem spolu do Betléma).

Sborové dílo Františka Fialovy spadá v naprosté většině do oblasti duchovní hudby, ať už a cappella (Pater noster) či s doprovodem (Salve regina pro komorní sbor, flétnu a varhany, kantáta Dulcis et rectus Dominus pro sóla, sbor, varhany a orchestr, Missa In modo gregoriano pro tenor, komorní sbor, smyčcový kvintet, bicí a varhany či tři starozákonní zpěvy pro komorní sbor a vibrafon Jako laň dychtí po bystré vodě). Zvláštní kapitolu tvoří úpravy lidových písní (Tři lidové písně pro čtyři mužské hlasy či úprava horáckých písní pro sóla, sbor, flétnu, klarinet, fagot, klavír a smyčce Cestičko blódivá).

Fiala se systematicky věnuje také tvorbě pro dětské sbory, v roce 2019 vydal u Českého rozhlasu sborník písní na texty Jiřího Žáčka Rozpustilé písničky. Inspirací mu jsou jeho tři dcery a jedním z impulzů byla také památná věta prof. Petra Ebena, který na otázku, co by rád, aby se i po jeho smrti zachovalo z jeho bohaté kompoziční tvorby, odpověděl, že by byl úplně spokojený, kdyby po něm zůstaly dvě nebo tři dětské písničky. V tu chvíli si i Fiala jasně uvědomil, jak je oblast tvorby pro děti důležitá a nezastupitelná.